Toto psal mu FB kamos, nebudu ho tu jmenovat, pocitam, ze o to zas tak nestoji, ale napsal to skvele. O teto bitve jsem tady uz psal pred lety, kratka zminka je i na ceske Wikipedii, tam je to ale povazovano za ceske viteztvi...zajimave, jak lze hrat se slovy. A posedlost s ceskym viteztvim - hop ho hop! - je taky zajimava, jako vzdy.

Tak zde je kopie:

Dnes je tomu 829 let, co proti sobě stanuly moravská a česká vojska v krvavé řeži známé pod názvem bitva u Loděnic. Ctižádostivý Přemyslovec Konrád II. Otta Znojemský tehdy využil historické paměti a nespokojil se s titulem údělného knížete na Znojemsku. Stal se postupně svrchovaným vládcem Moravy a konkuroval tak českému knížeti, který obnovenou celistvost naší země odmítl tolerovat. Vyslal proto Přemysla Otakara (pozdější král Přemysl Otakar I.) plenit s českou hotovostí Moravu a Konrád se příbuznému soku postavil s moravskými pluky. Nejkrvavější bitva mezi Čechy a Moravany neměla vítěze, jen mnoho a mnoho mrtvých, které museli do zmrzlé půdy pochovávat po desítkách. Císař Fridrich I. Barbarossa (rudovous) znesvářené Přemyslovce v sále plném katovských seker (záměrná dekorace) rozsoudil tak, že Moravu vyčlenil jako říšskou marku a vzniklo tak Markrabství moravské. Můžeme relativizovat Konráda Ottu, protože jednal z ryzího pragmatismu. Ale skutečnost, že Morava získala vlastní svébytný statut, který dal vyrůst svébytné moravské šlechtě a oživil povědomí o moravské identitě, je nevyvratitelná a pevně spjata s těmito událostmi. I díky nim pojem Morava nezmizel v propadlišti dějin. Kdykoli jdu v Brně okolo budov dřívější moravské samosprávy, jsem si toho vědom a věřím, že zbytečná bitva mezi bratrskými národy, nebyla tak úplně zbytečná.


A jeste jako dodatek par zajimavych komentu z debaty pod puvodnim textem meho kamosa (taky nema asi cenu jmenovat kdo psal co, proste Moravsky Kolektiv ;-)

"Historici snad nikdy nenapsali studii "Čechy a Morava jako součást říše"; české nacionální hledisko to vždy zamlčovalo a vyzvedávalo samostatnou Korunu českou. Je ale fakt, že toto téma byla zneužito za Protektorátu a dodnes je velmi citlivé...a ještě jsem chtěl dodat, že se jim to hodí jen v období císařů Karla IV. a Rudolfa II., kteří sídlili v Praze a byli tak centrem říše.
Nejvíc tabu je snad období Rakouského císařství v 19. století, místo toho, aby se učily dějiny všech jeho korunních zemí, učí se české národní obrození
.


A Tady se to trochu léčí. Vemte si publikace např. Jiřího Pernese, nebo Jiřího Raka.Objektivní historiografie se rodila v době národního obrození a v těchto prostorech tak do vínku dostala několik vad. Ty si pak přenesla do samostatného Československa, které však tyto vady považovalo za přednost a dále je rozvíjelo. Zatížení minulostí je pak vidět na každém kroku....

A jeste bonus foto:

Smírčí kámen č.1935 Loděnice