Na Javořině se odedávna střetávají Slováci s bratr

19. červen 2012 | 02.16 |

Video report z  moravske akce Javořina 2009 a historie Veľké Javoriny.

Video ktere zrobil Slotron je tu:  http://www.youtube.com/watch?v=Zrz5p_XqfXQ

A kratka reportaz na oficial webu Moravanu: http://www.moravane.cz/

A detailni historie a informace o Velke Javorine ktera me prisla e-mailem od Mika, diky!

SPOD JAVORNIČKY ŠTYRI CHODNÍČKY...

Volně upraveno podle Jána Kedra a Jana Šimoníka

Bratr s bratrem

Vrch Javořiny je jakoby vrcholem pyramidy moravsko-slovenských příhraničních vztahů, jejichž kořeny sahají až do 11. století. Jejich vývoj byl daný historicko-vojenskými, hospodářskými, náboženskými a ostatními podmínkami. Překrásný kraj daný nám přírodou, ve kterém žijí pohostinní, pracovití lidé. Kraj pestrého líbivého folklóru, krojů, zvyků, kraj perlivého vína a lahodné slivovice. Kraj významných událostí a osobností, kraj hrdinů, stojících i za cenu života na straně pravdy a spravedlivosti.

Veľká Javorina-hora, opředená pověstmi a opěvovaná slovenskými i moravskými písněmi, se stala památným místem setkávání se Moravanů a Slováků už v 19. stol. Na společných výletech se tu střetávali slovenší a moravští studenti, učitelé, knězi, umělci ale i prostí lidé.

Na Javořině se odedávna střetávají Slováci s bratry Moravany. Javořina byla shromaždištěm i místem, kde se konala manifestace moravsko-slovenského přátelství, místem společných výletů a veselých družných poseděních. Slováci s Moravany se hned nezačali setkávat na Javořině. Začalo to výlety na různá místa pohoří Bílých Karpat, zejména ve Filipovském údolí. Na tomto místě mezi hlubokými lesy, 5 km za Javorníkem při samých slovenských hranicích, se scházeli Slováci s veřejnými pracovníky z blízkých i vzdálenějších moravských míst, aby se povzbuzovali a nabrali sil do dalších bojů proti národnímu útlaku.Ve Filipském údolí je stará myslivna, která byla původně vilou Filipa Magnisa. Tato myslivna byla střediskem moravsko-slovenských schůzek a srazů, které pořádala Měštanská beseda v Uherském Hradišti,

od 1882 moravsko-slovenské srazy pořádá beseda Uhersko-ostrožská a Strážnická, Program těchto výletů byl jednoduchý. Kdo měl schopnosti a dovedl řečnit- řečnil. Potom se obyčejně zpívaly a hrály národní písně, o které nebyla nouze jak na slovenské tak i moravské straně.

1840-1843 byly to tábory na sblížení a posilnění uherské a moravské Slovače. Lidé obracejí své zraky nahoru, na vrch Velké Javořiny.

srpen 1845 na Javořině "nitranští Slováci" s přáteli z Moravy oslavili prvé číslo Slovenských národných novín a v r. 1847 tu slovenskí a českí študenti nadšene privítali kultúrno-politickú prílohu týchto novín pod názvom "Orol Tatránski".

V revolučnom roku 1848 skladali prísahu na Javorine slovenskí dobrovoľníci pod vedením J.M. Hurbana. Česko-slovenské kontakty sa v slávnostnej podobe obnovili v auguste 1860 a už o dva roky usporiadali národovci zo slovenskej strany mohutný výlet, J.M.Hurban vyjadril náladu stretnutia slovami: "na horách je pocit voľnosti i v dobách neslobody...". Roduverní Slováci nachádzali na Morave oporu i pomoc. V časoch Rakúsko-Uhorska boli stretnutia na Javorine zakázané a účastníkom hrozili prísne tresty. Stretnutia boli premiestnené k Veľkej nad Veličkou (Filipovo údolie), na kopanice "U Sabotu", do "Slováckej búdy" v Luhačoviciach...

od 1847 začala sehrávat velkou úlohu při kříšení národního povědomí Slováků v Nitrianské župě a v okolí. V tomto roce tam oslavovali vydání prvního čísla Slovenských národních novin. Národní buditelé, organizovali společné porady slovenské a moravské inteligence. Myjavský lid chodil přes Poľanu do Filipova, nebo tudy to měl nejblíže. Když však začali žandáři na těchto místech shromáždění rozhánět, přicházeli na Javořinu."Jdeme na Javořinu" a bylo známo, že se na Javořině něco chystá. Přicházeli mladí lidé z Myjavy, Staré Turé, Lubiny, Bzienec a odevšat, a na Javořině se sešli. Místem shromáždění výletu byla studánka dole na louce, kde začínal bukový a javorový les. Upravili si tam místo, aby měli hosté kde tancovat. Okolo terasy si nastavěli mladé javorové máje. 

V revolučních létech 1848-1849 a několik let potom, se nedělaly výlety na Javořinu. Až v roku 1860 začaly znovu. V osmém čísle slovenského časopisu Sokol z roku 1862 je zpráva o velkém výletě na Javořinu, který uspořádali ve dnech 7.-8.srpna v tom samém roce turanští, seničtí a turolúcki národovci.Mládež zpívala a recitovala slovenské a moravské básně. Na tomto výletě se zrodila myšlenka pořádat ročně tři národní výlety: na Javořinu, Sitno a na Kriváň. Nebylo to náhodné rozhodnutí. Na horách je, i vždycky bude pocit svobody a volnosti. Vzácný byl tento pocit zejména tehdy, když svobody nebylo. Proto takové rozhodnutí.

Moravsko-slovenské výlety znamenaly utužování přátelství Moravanů a Slováků. V horách se cítili jako bratři a sestry jedné rodiny, oboustranně probouzeli národní podvědomí, ze strany Moravanů zvláště lásku k slovenskému národu. Zpívala se jedna krásnější národní písnička jako druhá. Moravané chodili z Uherského Brodu a Uherského Hradiště na vozech. Obyčejně si vozili s sebou vlastní kapelu a sud piva na ovlažení hrdel zpěváků. Později se na Javořině udomácnil i houslista Samko Dudík z Myjavy se svojí cimbálovou muzikou. Kapely vyhrávaly a všechno, co mělo zdravé nohy, tancovalo. V přestávkách se řečnilo a posluchači velmi pozorně poslouchali nadšené a oduševněné řeči.

Občas přijeli výletníci na vozech a zůstali na Javořině přes noc, aby ráno mohli obdivovat východ slunce. V noci hleděli směrem na Vídeň, aby se přesvědčili, zda-li je to pravda, že je za jasné noci vidět z Javořiny osvětlenou Vídeň. Šedá Javořinu se nazývá proto, že po sečení a sběru sena hřeben Javořiny má šedivou barvu. Účastníci ze Slovenska a Moravy se osobně na Javořině poznávali, mile se bavili, vesele zpívali. Ti, co dostali chuť do tance při brodské, hradišťské, myjavské a jiné muzice, si i zatancovali. O sporech a hádkách nebylo řeči. Vládla zde skutečná jednota a svornost. Tuto jednotu tyto výlety soustavně utužovaly. 

1907 novomestský slúžny poslal dva žandáry na výzvědy. Výletníci jich tak pivem a vínem tak často pobízeli, až se milí žandári do němoty zpili a usnuli v trávě. Potom se už výlety na Javořinu úředně zakázaly.

5.8.1922 Po vzniku ČSR vyzvali Dr. P. Blaho a sochař Fr. Úprka k účasti na velký výlet, na Javořinu, který organizátoři nazvali " Snem drobných pracovníků".Obnovme ty staré významné výlety javořinské...

1923 se tu pořádaly oslavy u příležitosti položení základů výstavby chaty. Po velkém dešti, hromobití a lijáku zmoklí výletníci z blízkého i širokého okolí strávili celou noc pod širým nebem na lubinské louce. Ráno z větší části promočení se rozcházeli do svých domovů. Mezitím podjavořinské obce dostaly výzvu: Nahoru na Javořinu, tam se opět utvrdí Slovák s bratrem Moravanem na historickém místě! Skutečně národní pouť na Javořině, na místě, kde byla pečetěná přísaha Slováků a Moravanů, kteří v krutých časech maďarské vlády povzbuzovali mladšía nabádali k vytrvalosti

1924 se tu oslavovalo započetí výstavby železniční tratě Nové Mesto nad Váhom- Veselí nad Moravou. Byl to zajímavý noční výlet. Byla slavnostě otevřená chata na Javorine, pojmenovaná po významném botanikovi Dr. J.Ľ.Holubym.

25.června 1933 byl na Javořině Štefánikův tábor lidu. Pořádala jej "Štefánikova společnost pro pěstování československé vzájemnosti na poli praktickém v Trenčíně. Slavnostní řeč pronesl dr. Štefan Osuský, pařížský velvyslanec a zplnomocněnec ministra. Nepřízeň počasí tuto pouť ovlivnilo, napříč tomu vyšly na Javořinu asi 4 tisíce

25.7.1933 poslední československé shromáždění před II. světovou válkou se konalo z iniciativy Štefánikové společnosti. V letech války se kraj pod Javořinou stal významným územím protifašistického odboje.

1.9.1945 po osvobození se konal na Javořině I. národní pouť československé vzájemnosti, v duchu Hurbanovho hesla "Tu bratia vždy stretať sa budú, tu vernosť prisahať si budú" sa tu stretlo 25 000 Čechov a Slovákov. Slováci si po šestiletém násilném odloučení chtěli podat ruky s bratry Moravany, odvalit hraniční kámen a podívat se z vrchu na svůj rodný kraj. Sjezd se konal v mohutných rozměrech pod heslem: Tu bratři střetávat se vždy budou, tu věrnost přísahat si budou. V tomto duchu šla delegace k prezidentovi republiky dr.Eduardu Benešovi a žádala ho, aby se zúčastnil na oslavách. Prezident se omluvil. Poslal na Javořinu místo sebe Zdeňka Fierlingera.

1947 II. sjezdu se zúčastnilo 30 000! Zapsal se špatně do pamětí lidí. Přišla velká bouřka, podobná uragánu. Lidé měli co dělat, aby si na tomto volném prostranství zachránili životy. Od té doby se oslavy na Javořině nekonalyOd války po současnost prošla symbolika Slavností na Javořiny vývojem, kdy byly částečně nahrazena slavnostmi pořádanými ve Starém Hrozenkově.

19.července1964. Měla tato pauza ve setkávání Moravanů a Slováků své opodstatnění? Od roku 1947 do roku 1964 uplynulo 17 let. Za tato léta se neuskutečnilo žádné setkání na tomto symbolickém místě Dnes jde o politickou manifestaci podjavořinského kraje, utužování bratrského soužití Moravanů (Čechoslováků) se Slováky v nových podmínkách socialistické republiky. Předtím šlo o společné povzbuzování, čerpání sil do dalšího boje proti národnímu útlaku. Podjavořinský lid velmi těžko snášel způsoby, jak se sním obchodovalo v minulém období. Nikdy se nevzpínal pokroku. Vždy byl a je výsostně internacionální. Je hrdý a pyšný na svoji historii, protože do ní vložil celého ducha. Cílem bylo obnovit staré tradice. Na Javořinu tehdy přišlo asi 15 tisíc lidí.

25.července 1965, se konaly tyto oslavy pod záštitou místních národních výborů podjavořinského kraje a pod záštitou okresních národních výborů v Trenčíně a v Uherském Hradišti. Slavnostní projev pronesl oblíbený hrdina ČSSR a SSSR, armádní generál Ludvík Svoboda. Během svého pobytu na Javořině ho všichni nadšeně pozdravovali. Mnozí si sním zavzpomínali na časy společných bojů, v kterých se utužovalo přátelství a rodila se svoboda, nová svoboda v novém státě

1967 Setkání se konalo pod heslem: " V duchu bojových tradic SNP, pod vedením KSČ v bratrské jednotě Čechů a Slováků za další rozkvět socialistické společnosti!" K shromáždění promluvil vedoucí tajemník OV KSS v Trenčíně. Po něm byly vzpomenuty boje podjavořinských partyzánů v roku 1944-1945 a o spolupráci kraje s nimi. Na Javořinu přišli zástupci okresních výborů komunistické strany z Uherského Hradiště a Trenčína, zástupci Západoslovenského a Jihomoravského krajského národního výboru,Slovenské národní rady, osvěty, televize a rozhlasu

1966 měl hlavní projev na Javořině generál Samuel Kodaj z Trenčína. Oslavy se konaly opět v rámci oslav SNP. V programu vystupoval SĽUK z Bratislavy a soubor písní a tanců Trenčan z Trenčína

15.-16.červe nce1967 nebyly oslavy 23.výročí SNP menší. Slavnostní projev měl Karol Neubert, předseda jihomoravského KNV. Další projevy měli Šimon Žbirka, předseda Slovenského výboru SBP v Bratislavě a přátelé e Sovětského svazu, kteří přišli s delegací Okresního výboru KSČ v Hodoníně. K tanci a poslechu hrála dechová hudba ze Strání a z Moravské Lískové. Vystoupily soubory písní a tanců Dolina ze Starého Města a Družba z Trenčína. Oproti předešlým rokům přibyl do programu dvoudílný polský film Faraón, který se promítal 15.7.1967 večer. Přišlo mnoho mládeže.

Na vrchu Javořiny jsme v srdci Bílých Karpat. Právem o ní hovoříme jako o hoře národní, která spojuje naše národy. Podjavořinský lid rád chodí na oslavy na svou horu. V těchto oslavách je vždy kus teplého, hřejivého ze sekání s přáteli, známých i méně známých na místě, které by jsme mohli nazvat pro jeho velký historický význam- místem posvátným.

12.listopadu 1967 byl na Malé Javořině položen základní kámen na výstavbu památníku. Je na něm vyryté heslo:" Tu bratři vždy se střetávat budou..."Letošní slavnosti družby Čechů a Slováků na Javořině se konají v historickém roku 50.výročí česko-slovenské samostatnosti a ve slavném 120. výročí ozbrojeného povstání slovenských dobrovolníků- štúrovců.

Šedá Javořina se padesát roků dívala a sledovala činy svých dětí. Viděla dobré i zlé. My jsme za těch padesát let roků vyspěli a zmoudřeli. Avšak odkaz Javořiny nám bude připomínat spolužití našich národů v bratrství, lásce a svornosti.

7.6.1990 vzniklanová kvalita setkávání na Javořině pod názvem "Slávnosti bratstva Čechov a Slovákov na Javořině" Na tomto památném vrchu se setkávali vrcholné orgány státní reprezentace SR a ČR. Na místech někdejších uherských hranic byl v předvečer prvních svobodných voleb umístěný Památník česko-moravsko-slovenské vzájemnosti (ak. sochaře O. Oliva). Symbolizuje více než 150-letou myšlenku, že nehledě na současné i budoucí přeměny Evropy si prostí lidé na moravsko-slovenském pomezí zůstanou stále stejně blízcí.

1.1.1993 Spontánní, nepolitické Slavnosti na Javořině se po rozdělení společného státu staly kulturně-společenskou událostí. Setkávají se a nadále se budou setkávat ti lidé, kteří se chtějí a mají zájem pokračovat v setkáních v duchu tradice, srdečně, upřímně, a neformálně.

Odděleně, na zvlášť vyhrazeném místě probíhá tzv. Dětský den, hry, soutěže, zábava pro děti (Junák, Skauti). V slovenském kalendáři sportovních akcí má trvalé místo Běh bratství, aktivity radioamatérů a členů Klubu historických vozidel rozšiřují nabídku doprovodného programu. Stánkový prodej občerstvení, výrobky tradičných lidových řemesel, suvenýrů (pohlednic a příležitostní razítka) dotváří společně s nevyhnutným technickým a hygienickým zabezpečením potřebné zázemí ke všestranné pohodě a spokojnosti návštěvníků.

Slavnosti, to jsou ale především upřímná setkání obyčejných lidí v překrásné přírodě. Každoročně na Slavnosti zavítají (neoficiálně) různé známe osobnosti z kultury i politiky.

30. červenec 2000 Slavnosti na Javořině jsou vyvrcholením moravsko-slovenské vzájemnosti, jsou symbolem společné historie a kultury, jsou prezentací nadstandardního soužití, založeného na dlouholetém přátelství, vazbách z minulosti, bez ne jen jazykových bariér. V běhu roku se koná množství střetnutí a podujatí různých druhu i oblastí (kultura, turizmus, společenské a zájmové organizácie a p.). Spolupracuje v rámci Euroregionu Bílé-Bílé Karpaty, jehož základní listiny podepsali zástupci partnerských stran právě v den konání Slavností-30. července 2000. Spolupráce se rýsuje i v regionech Uhersko-brodsko a Horňácko (ČR) a regiónu Stredné Považie a Kopaničiarskeho regiónu (SR). Organizátoři Slavností mají jediný společný cíl, a tím jsou nadstandardní vztahy a všestranné zvyšování kvality života lidí z obou stran hranice. A tento nemalý kolektiv zapálených a nezištně pracujících lidí zasluhuje nejen obdiv, ale i pomoc a podporu.

29. augusta 2001 organizátoři navštívili v Praze na Hradě prezidenta ČR Václava Havla a odevzdali pozvaní na Slavnosti roku 2002, stejně tak pozvali i prezidenta SR Rudolfa Schustera. Prezidenti však slavnosti nenavštívili.

Revoluční duch podjavořinského lidu.

Vydalo "Vydavaťelstvo politickej literatury" v roce 1968 jako účelovou publikaci při příležitosti Slavností bratrství Čechů a Slováků na Javořině, Slávnosti bratstva Čechov a Slovákov na Javorine

Lid po Javořinou se dovedl nejen odvážnými slovy domáhat svých práv, ale i se zbraní v ruce dovedl za ně bojovat. Tak tomu bylo v minulém století v létech 1848-1849, když rozpory mezi maďarskou buržoazní revolucí a slovenským národním hnutím dosáhl vrcholu. Pro spravedlivou nacionální politiku se nepodařilo sjednotit slovenské a maďarské hnutí, i když mělo v sobě mnoho společného a blízkého. Štúrovci a jejich přívrženci z řad vesnického lidu se s košutovskými gardami dostali do ozbrojených srážek. Povstání se připravovalo na Brezové. Do myjavského kraje přišel prý slovenský dobrovolný sbor, kde se k němu přidalo několik tisíc povstalců. Tam se i střetli se silnějšími maďarskými gardami a pravidelnou jednotkou císařského vojska. Byl to tvrdý boj. Povstalci měli proti sobě velkou sílu panského utlačovatele, který se lekl sedláckého lidu a nasadil všechny svoje síly, aby ho úplně zlikvidoval.

V roce 1944 podjavořinský lid znovu povstal proti fašismu. Nebyla to náhoda. Bylo to uvolnění skryté touhy po svobodě, po volném životě, naplněném duchem humanity a socialistických myšlenek. Na banskobystrickou výzvu se chopili zbraně nejen chlapci pod Javořinou, z obou jejích stran, ale i z dalšího okolí se přidávali i příslušníci jiných národností. Pod Javořinou se střetávali v internacionální jednotě Slováci, Češi, Rusi, Poláci, Maďaři a antifašističtí Němci. V lůně pohoří Bílých Karpat, v náručí Javořiny se organizovaly partyzánské skupiny, štáb II.Stalinové partizánské brigády, které se velitelem stal pplk. Sov.armády Ilja Danielovič Dibrov. Stal se ním na příkaz ukrajinského partyzánského štábu při II. Ukrajinské frontě v Kijevě, který připravil plán organizátory na bojovou činnost v týle nepřítele i pro oblast Slovenska. Zástupcem velitele brigády se stal kpt. Sovětské armády J.Lošakov, náčelníkem štábu Jozef Brunovský.

Pilířem této partyzánské brigády byla skupina kpt. Miloše Uhra, po jeho smrti Martina Kavického, jako jedna z největších a nejbojovnějších skupin. V ní se nejvýrazněji zrcadlila idea internacionálního přátelství a zejména přátelství Čechů a Slováků, které se ve společném boji proti nepříteli s rostoucími bojovými těžkostmi čím dál více utužovalo. Pohoří Bílých Karpat v celé jeho délce moravsko-slovenských hranic bylo prostorem, přes který ilegálně přešlo z Moravy na Slovensko v prvních letech války okolo 2500 moravských a českých vlastenců. Šli do Maďarska a dále na Střední východ, aby mohli bojovat proti fašismu. Lidé na obou stranách Moravy a Slovenska jim při přechodu přes hranice pomáhali. Slovenští chlapci se k nim přidávali. Partyzánský památník na kopci Roh u Lubiny, pod kterým leží 48 bojovníků různých národností, zůstane navždy symbolem odvahy, hrdinskosti podjavořinského lidu a bratrství našich národů.

Holubyho chata, její okolí a perspektivy Javořiny


Chata se nachází na východním svahu Velké Javořiny, na katastru obce Lubina, okres Trenčín. Základní kámen na výstavbu chaty byl položen 8.července 1923. Stavitelem byl Josef Jirásek z Uherského Brodu. Chata dostala jméno po dr. Jozefovi Ľudovítu Holubymu, který projevoval největší zájem o Javořinu a okolí. Dne 10.prosince 1926 chata shořela. Shořelo 9 pokojů, 3 společenské místnosti a všechny restaurační zařízení. Škoda byla odhadnuta na 450 000 korun. Požár vznikl náhodně. Od kuchyňského komína chytil trám stavby a silný vítr, který právě foukal, pomohl ohni za 7 hodin dokončit dílo zkázy. Zjistilo se, že nájemce chaty Jan Zálešák, nenese vinu na tomto požáru. Výstavbu nové chaty měli v rukách ti samí lidé jako předtím. Stavitelem byl Josef Hanuš z Uherského Brodu pro odbor Klubu čs.turistů v Praze. Stavbu dokončili v roce 1930. Nájemce chaty Jan Zálešák za 2.světové války často vítal ve své chatě podjavořinské partyzány z Dibrovové brigády. Cítili se vždy u něho dobře. Přes vrch Javořiny a celé pohoří Bílých Karpat přešlo na Slovensko mnoho statečných Čechů a Moravanů, kteří se zapojili za hranicemi do bojů proti okupantům. K Holubyho chatě se váže mnoho veselých, vážných i odvážných příhod. Hlavně za 2.svět. války, když byla oázou, dočasným úkrytem, stanicí pro občerstvení. Přešly tudy stovky, možná i tisíce lidí, kteří hledali cestu ke svobodě. Desítky nejmenovaných hrdinů je převádělo přes hranice. Mnozí u nich měli pro domácí i zahraniční odboj velkou cenu. Dodnes lidé s nadšením hovoří o vtipných kouscích partyzánských spojek a jejich pomocnících, kteří nerušeně pracovali, převáděli lidi přes hranice, když nahoře na chatě dařilo bavit německé fašisty, jedenkrát maskovaným zalouděním jindy zase tím , že se ji podařilo přivést do nálady pravou domácí slivovicí. Riziko všech zúčastněných bylo vždy velké a často před prozrazením záměrů hrála největší úlohu náhoda. Dozvíme se někdy celou pravdu o Holubyho chatě z těch čas? Po válce měla chata víc majitelů. Středoslovenské hotely Ružomberok, Turista n.p. Piešťany, Reštaurácie a jedálně Trenčín, které ji vlastnili dvakrát. Teď plánují její generální opravu. Holubyho chata na Javořině je teď turistickým, lyžařským a rekreačním střediskem. Vede okolo ní lyžařská sjezdovka, slalomový svah a dvojitý lyžařský vlek, který vybudovali obětaví tělovýchovná pracovníci z Květné. Nedaleko chaty na vrchu Velké Javořiny je od roku 1959 36 metrů vysoké železobetonová věž. Za bývalé čs. Republiky v Lidových novinách 9.4.1935 v článku "Moravsko-slezské rezervace" uveřejnili: " Na Brodsku je považován od roku 1907 za úplnou rezervaci vrch Javořina u Strání, tvořící ve výměře 59,46 ha bukový prales s javory a jasany zakrslého keřovitého vzrůstu na příkré 968 m vysoké ležící stráni." Nejnovějším dokladem o zřízení státní přírodní rezervace "Javořina" je výpis ze Státního památkového úřadu v Brně ze dne 19.3.1951, č.484/51-P, ke kterému je citovaný výnos Min. školství, vědy a umění ze dne 9.3.1951 č.87 134/51-IV/5 o zřízení rezervace. Prales je přísnou rezervací. Ve zdůvodnění se uvádí, že má sloužit jako ochranná bariéra proti přepadovému větru, dále na zamezení krádeží a konečně na uchování původní podrostu pod temenem Velké Javořiny. Hlavní zásluhu na tom, že hřebenové porosty byly vyhlášené za prales má Julius Wiehl. Údaje o velikosti lesa jsou různé. Polesí ve Strání uvádí 42,05 ha, polesí Vápenky 36ha. Celková plocha je 78ha. Na Velké Javořině , v pralese o okolních loukách roste asi 42 druhů vzácných rostlin., ze kterých některé uveďme: koniklec, všivec, šafrán, lilie zlatohlavá, omej žlutý, beložiarka, mečík, vstavač, a nejcennější horec Kochův. Rostlinstvo na slovenské straně prozkoumal dr. Jozef Ľudovít Holuby. Na moravské E. Formánek a František Čouka z Květné. Na průzkumu květenstva z Javořiny pracoval učitel Staněk z Korytné, který dal mnohým rostlinám sám svá jména. Jsou to rostliny, které nejsou uvedené v žádném botanickém klíči. Flóra louk se v posledním čase podstatně změnila. Hlavně neuváženým zásahem neinformovaných zemědělců, kteří louky intenzívně hnojí a brání. V pralese je zakázaná těžba dřeva, jakákoliv manipulace s porostem a je nařízené přísně chránit zvěř, ptactvo a rostliny.

V posledním období se dalším rozvojem Velké Javořiny zabývají oba sousední okresy: Uherské Hradiště a Trenčín. Vzhledem na roční slavností družby Čechů a Slováků na Javořině bylo rozhodnuto na louce pod Holubyho chatou, teda v místech, kde se původně scházeli Slováci a Moravané, a kde se konaly i tehdejší střetnutí Čechů a Slováků, pevnou tribunu. V přízemí tribuny mají být místnosti, které budou sloužit jako noclehárna a šatna. Kolen tribuny, nejvíc však proti svahu se vybuduje stálý přírodní amfiteátr, v kterém se opraví místa na sezení. Požadavky tělovýchovných pracovníků při výstavbě amfiteátru se budou respektovat, aby amfiteátr nerušil slalomovou louku. Se zodpovědnými pracovníky bude nutné jednat o úpravě, případně o vyrubání několika metrů lesního porostu. Turistický a rekreační ruch na Javořině roste. Začala se budovat cesta z Lubiny na Javořinu. Touto by se dočasně vyřešila otázka dopravy ze slovenské strany. Jedná se o zavedení dálkového autobusového spojení Piešťany- Přerov po těchto místech, aby se umožnilo cestujícím vzhlédnout krásnou scenérii nejvyšších míst Jihomoravského a Západoslovenského kraje.

Dopravní podmínky z Moravy nejsou nejlepší. Úzká, klikatá a strmá cesta s rozcestím na hrabině, kde vede státní silnice číslo 54 Nové Město nad Váhom- Kyjov, též nevyhovuje. Proto je v plánu výstavba sedačkového výtahu z údolí Svinárského potoka za Květnou. Tak by se urychlil pro chodce výstup z moravské strany. Motoristi budou muset i nadále používat prašnou cestu Hrabina- vrch Lesná- Kamenná búda- U zabitého žida- Malá Javořina- retranslační televizní věž na Velké Javořině- Holubyho chata. Udržování uvedené cesty je vzhledem na zimní turistický ruch velmi potřebné. Nežádoucí je však invaze tzv.turistů, kteří nešetrným chováním zpustošili nejeden kout naší republiky. Velmi přísně se musí dbát, aby se masově nestavěly chaty z rozmanitou pestrou architekturou, čím by se celý areál úplně znehodnotil. Tato místa musí být skutečně od náporu dobrodružných povah uchráněné. Bude potřeba postupovat opatrně, protože s rozvojem televizní techniky se budou stavět nové objekty, ubikace, hotely, vybudují se nové zdroje pitné a užitkové vody na koupání. Záření slunce, v létě možnost koupání, v zimě možnost lyžování, ticho a pokoj po celý rok, udělá Javořinu přitažlivou a vyhledávanou.

Masív Javořiny je viditelný široko daleko. Na důkaz bratrství a nerozlučnosti našich dvou národů, se na Malé Javořině vybuduje druhá dominanta- památník bratrství Čechů a Slováků. Jeho základní kámen byl položená v roku 1967. Mládežníci z okresů Uherské Hradiště a Trenčína sem z různých míst okresu přinesli symbolické kameny. Vršení památníku z jednotlivých kamenů má pokračovat při turistických výstupech. Památník má být zdobený symbolickou plastikou. Tímto památníkem vyjádříme stoleté vnitřní vztahy našich národů.

Přírodní krásy Velké javořiny

mailto:info@velkajavorina.com?subject=Slavnosti%20na%20Javorine, za moravskou (českou) stranu program Slavností zajišťuje :  Klub kultury, Hradební 1198, 686 01 Uherské Hradiště, Česká republika, Ján Mikláš, mluvčí přípravného výboru slavností a kanceláře primátorky města. Adresa: Město Stará Turá, SNP ½, 916 01 Stará Turá http://www.staratura.sk/

Velká Javořina /970/ je nejen nejvyšším bodem Bílých Karpat, ale i nejstarším chráněným územím tohoto pohoří. Již v roce 1909 zde původní majitelé, Lichtenštejnové, vyhlásili ochranný režim podobný dnešnímu. Rezervace byla vyhlášena v roce 1951 na výměře téměř 80 ha. V roce 1993 byla v návaznosti na Národní přírodní rezervaci Javořina vyhlášena Přírodní rezervace Javořina na dalších 28 ha. Na slovenské straně se na vrcholu i východních svazích nachází Štátna prírodná rezervácia Veľká Javorina o výměře 83 ha. Celková výměra všech tří na sebe navazujících chráněných území je tedy 191 ha.

Na temeni se rozkládá horská louka, po ní na severním svahu najdeme květnaté bučiny, na prudších svazích i suťové porosty. Východní svah na slovenské straně pokrývají bukové javořiny, lipové bučiny i typické bučiny.Nejčastěji zastoupenými stromy jsou buk lesní,jasan ztepilý a javor klen. Jakmile roztaje sníh, objevují se v lese bílé koberce sněženky podsněžníku a dva druhy dymnivek. Karpatskou horskou květenu zastupuje mléčivec alpský, měsíčnice vytrvalá či ohrožený zvonek širolistý. Typickou atmosféru pralesa dotváří i několik druhů kapradin. Po dešti se můžeme setkat s mlokem skvrnitým nebo plžem modrankou karpatskou. Hnízdí zde strakapoud bělohřbetý, kos horský nebo rejsek bělokrký. Na vrcholové louce i v průsecích lesních cest žije také ještěrka živorodá. Na louce roste hlavně nízká tráva smilka tuhá, ale nacházejí se zde i kopretiny nebo zvonky rozkladité. Dříve se zde vyskytovaly i orchideje a hořečky, ty však byly zničeny hnojením v 70. letech.

V posledních letech je moravská strana pravidelně kosena a její stav se zlepšuje. Lesní území je ponecháno přirozenému vývoji. Zachovalé bučiny na svazích Velké Javořiny přecházejí v severní a severozápadní části do rozsáhlých komplexů luk na vrcholu Lesné nebo na Porážkách, které se staly rezervací v roce 1987. Na těchto loukách najdeme bohatou květenu i živočišstvo. Hojně zde rostou vstavačovité- plané orchideje. K nejčastějším druhům patří prstnatec bezový, vstavač mužský či hlavinka horská. Na jediné lokalitě v České republice zde roste všivec statný. Na louky je vázán strnad luční nebo chřástal polní. Z ohrožených motýlů zde byl zjištěn např. jasoň dymnivkový a perleťovec dvouřadý.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře