Článek 538 aneb na kazdem hlasu zalezi...

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: 538 aneb na kazdem hlasu zalezi...

28. 10. 2013 - 06:45

alufi: Lajdáctví, neschopnost, nebo úmysl ?

Asi se toho nikdy nedopátráme. Ale stala se věc "mimo moravskou scénu", tedy mimo moravské patrioty, která mohla zavinit právě ten deficit potřebných preferenčních hlasů, který dělil kandidáty Moravanů od získání poslaneckého mandátu.

Není žádným tajemstvím, že na Moravě se mnohým lidem nevede finančně dobře, jsou oblasti, kde je to zvlášť tíživé. I proto byl mezi členy a příznivci strany Moravané letos, když se postupně ještě mnohé zdražilo, velký zájem o to, být členem volební komise a nějakou potřebnou korunu si přivydělat. Pokud strana Moravané kandidovala samostatně, nebyl s tím žádný problém. Letos to však muselo být organizováno přes hnutí Úsvit. Vedení politické strany Moravané vše pečlivě vyřídilo a zaslalo Úsvitu. Při občasných dotazech byli vždy zástupci Úsvitu ubezpečeni, že je vše v pořádku, aby byli klidní. Nakonec se ukázalo, že v pořádku není téměř nic. Většině těchto lidí to Úsvit nevyřídil. Dozvěděli se to na poslední chvíli, takže už neměli ani možnost si potřebnou korunu vydělat tímto způsobem například přes zastupitelstvo obce.

Samozřejmě, obraceli se se svou nespokojeností na vedení politické strany Moravané. Tomio Okamura vzkázal, že se všem omlouvá a navrhnul všem zaslat omluvný dopis.

Ale mnoho lidí, kteří s těmito prostředky napevno počítalo bylo zklamáno. Jistě to mělo za následek i menší chuť pomáhat ve volební kampani, či alespoň požádat přátele, známé a rodinu, aby volili Úsvit a kroužkovali naše kandidáty.

Tak to nakonec vypadá, že Moravané svým úsilím pravděpodobně získali pro Úsvit Tomia Okamury potřebné hlasy nad 5 % hranici, ale sami, cizím zaviněním, zda úmyslným či náhodným, o svého zástupce v Parlamentu České republiky, kterého Morava s částí našeho Slezska tak dlouho a tak citelně postrádá, přišli.

28. 10. 2013 - 06:57

alufi: Dojem z právě skončených voleb - z pohledu jednoho občana

Tedy z pohledu mého. Necítím se oprávněna ke skutečnému hodnocení. Ale vidím tady roztříštěnost snah moravských patriotů, kteří ač mají stejný cíl, neumějí a někteří ani nechtějí zatáhnout, když je potřeba, všichni za jeden konec. Kdyby to uměli, jako v té pohádce, kde tahali řepu, podařilo by se to. Škoda. Na další léta je úsilí Moravy dostat opět své zástupce do parlamentu zřejmě zmařeno. A když se rozhlížím, proč tak důležitá věc zase možná nadlouho padla pod stůl, vidím pár jednotlivců, kteří raději rozbijí společné snahy, jen aby oni byli vidět jako vůdčí osobnost ve své skupince mající jediný správný názor na emancipaci Moravy.

Nemůže mně napadnou nic jiného, než Svatoplukovy pruty. Asociace, která je zcela namístě. Je jedno, zda je na nich něco pravdy, nebo je to jen mýtus převzatý odjinud a zcela organicky a oprávněně zasazen do tradovaných moravských dějin.

Připadá mně to stejně hloupé, jako když profesionální hasiče nechtěli místní dobrovolní hasiči, kteří byli u požáru dřív, pustit k práci, tedy k hašení, protože to prý je "jejich oheň".

Snaha o navrácení práv Moravě trvá dlouhá desetiletí. Věnovalo tomu léta úsilí nesčetně moravských patriotů, aniž by se dožili ne výsledku, ale alespoň viditelného pokroku. Jsem přesvědčena, že i vzhledem k úctě k těmto lidem, by někteří měli svoji přílišnou soutěživost a sebestřednost položit na "oltář moravské vlasti" a alespoň ve věci moravské emancipace se ze všech sil snažit o spolupráci, i když by jim to povahově nebylo příliš blízké.

28. 10. 2013 - 08:41

alufi: Nikdy není dokonalý - k dnešnímu státnímu svátku
Lidé rádi staví významné osobnosti na piedestal a čím je tato osobnost historicky vzdálenější, tím je nedotknutelnější. Královny nemají nohy a nejvýznamnější osobnosti se stávají bezchybnými, jakoby to ani nebyli lidé. Ale oni to lidé byli a dopustili se mnohých omylů a chyb, kterých se každý, i ten nejlepší člověk, nevyvaruje.

Ale vytahovat na světlo boží tyto chyby a omyly "velikánů" nemají lidé příliš rádi a tak se jim nejen novináři, ale často i historikové, a tam už je to na pováženou, raději vyhnou.

A tak když se potom někdy náhodně setkáme s těmito informacemi, býváme překvapeni. Kníže Břetislav, který svého času chtěl pozvednout Moravu k bývalé slávě velkomoravského období, z mladické nerozvážnosti ji následně, když se stal panovníkem, připravil o obrovská území. Gándí považoval černochy za méně hodnotnou rasu, byl tedy rasista, Jan Neruda byl ostře protižidovsky zaměřen, byl tedy vlastně šovinista, Tomáš Garyk Masaryk přiznal vážné pochybnosti o tom, zda je skutečně rozumné rozbít soustátí Rakousko Uhersko. Díky za tuto upřímnost. Z pohledu státoprávního vývoje Moravy a následně z její stále pokračující devastace v mnoha oblastech, to možná skutečně nebyl tak dobrý nápad a počin. Zvlášť, když Rakousko Uhersko již chystalo změnu soustátí na moderní spolkový stát, kde by každá země měla rovnoprávné postavení. Navíc oficiální zastupitelský moravský orgán vstup Moravy do nově vzniklé Československé republiky nikdy neschválil, natož aby se vzdal suverenity Moravy, kterou požívala v rámci soustátí, monarchie Rakouska Uherska.

28. 10. 2013 - 12:19

alufi: Sladká Morava

Morava, naša rodná zem, naša vlast. Krásná zem. Může nám připadat i milejší a dokonce i sladká, když ji ztratíme, třeba na čas, kdy musíme žít v cizině, nebo když nás osud zanese daleko natrvalo.

Ale můžeme si říkat "sladká Morava" i se smíchem, nebo s hrdostí pokaždé, když bereme do rukou kostku cukru. Ano, dnes pro nás všední, často každodenní součást naší snídaně či svačiny, nebo oblíbené kávy či čaje, kostky cukru, tedy jejich výroba, byla vynalezena u nás na Moravě. A to v Dačicích v místním cukrovaru v roce 1841. Autorem vynálezu, tedy potřebného zařízení byl švýcarský rodák, ředitel cukrovaru, Jakub Kryštof Rad.

Ale i tady je namístě říct - cherchez la famme (šeršé la fam) - hledej ženu, a to nejlépe za vším. I za nápadem vyrábět stejně velké kousky cukru, ke slazení mnohem šikovnější, než do té doby používané cukrové homole, které se musely štípat, aby se potřebný kousek cukru oddělil. A právě Jakubova žena Juliana, která si při tom poranila prst, stála za tím nápadem.

Mohla bych zde podrobně vypsat výrobu kostek, ale myslím že postačí, když řeknu, že kostky měly velikost 15x12 mm, prodávaly se v bedničkách po 250 kusech pod názvem "Čajový cukr", a to za 50 krejcarů. Zařízení na výrobu cukru si dal Rad v roce 1843 patentovat. První, kteří si je zakoupili, byli cukrovarníci v Prusku, Sasku, Bavorsku, Švýcarsku a Anglii.